Haluk Levent Koncerty Setlist

Haluk Acil se narodil v turecké Adaně a v 90. letech přinesl na anatolskou rockovou scénu mnoho změn a inovací. Po dokončení střední školy ho ekonomické problémy donutily zanechat vysokoškolského studia. V roce 1992 se přestěhoval do Istanbulu, kde vystupoval v různých barech v Ortaköy, dokud se nespojil s Yildirayem Gürgenem a nespolupracoval s hudebníky jako Serdar Öztop a Akın Eldes, aby obohatil svá alba.

Jeho první album "Yollarda " vyšlo v roce 93. "Bir Gece Vakti" vydané v roce 95 mělo rovněž velký úspěch a jeho prodej se přiblížil jednomu milionu dolarů. V roce 2023 byl oceněn v seznamu 100 nejvlivnějších lidí světa časopisu Time, ačkoli se kvůli kontroverzím kolem vstupu turecké vlády Elif Shafak na tento galavečer odmítl zúčastnit.

V roce 92 se Haluk přestěhoval do Istanbulu a začal svou hudební kariéru stejně jako mnoho dalších začínajících hudebníků vystupováním v barech. Tam se seznámil s Yildirayem Gürgenem a po třech letech tvrdé práce vyšlo jeho album "Yollarda".

Mohlo by se zdát, že jde o něco jednoduchého, ale znamenalo to oživení anatolské rockové hudby a získalo nečekaný prodej kolem dvou set tisíc kopií. Po tomto úspěchu vydal v roce 1996 album "Arkadaş", považované za vrchol anatolské rockové hudby. V roce 97 byl však Haluk uvězněn za starý nevyplacený šek. Během pobytu ve vězení si na protest proti projektu jaderné elektrárny ostříhal dlouhé vlasy a vydal album "Mektup".

Po propuštění z vězení rychle vydal album "Yine Ayrılık", než nastoupil 18měsíční vojenskou službu. Během služby procestoval části Turecka, které nikdy předtím nenavštívil, včetně východní a jihovýchodní Anatolie, kde koncertoval.

Haluk je proslulý svým ekologickým aktivismem a téměř do každého alba důsledně začleňuje písně propagující ekologické povědomí. Aktivně se zapojoval do právních bitev proti projektům po celém Turecku, které ohrožovaly životní prostředí, a zasahoval do soudních procesů zaměřených na ochranu přírodních stanovišť.

Po ničivém zemětřesení v roce 1999 pracoval jako dobrovolník ve stanových městech v Izmitu a pořádal benefiční koncerty pro oběti zemětřesení. Navzdory vojenským povinnostem trávil volné dny nahráváním ve studiu a počátkem roku 2000 vydal webovou stránku, na níž zkoumal digitální emoce v digitalizujícím se světě, s písní odkazující na incident v Susurluku nazvanou "Kamyoncu Türküsü". Vydal také svou druhou knihu esejů "Moritos'un Düşleri".